Proverbios 7
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.