משלי (Mishlei) 9
Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.