Job 12
Odpověděv pak Job, řekl:
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.