Hiob 38

Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?