Hiob 28
Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.
Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.