Psalmen 109
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.