Salmos 56
Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.
Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]