भजन संहिता 137
Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.